Jak jsem změnil svůj pohled na úspěch v podnikání

Poslání obchodníka

Předpoklady úspěchu v podnikání? Tak na tuto otázku mám dnes poněkud jiný názor než před pát lety. Ale hezky postupně. Odjakživa mě bavilo obchodovat. Koupit a následně za dráž prodat. Dříve byl můj pohled na vydělávání takový, že toto je základní předpoklad úspěchu, pokud chce člověk vydělat nějaké peníze. Dnes na tuto rovnici nahlížím poněkud střízlivěji. Takto věci fungovaly dlouhou dobu bez nutnosti dominovat v dalších dovednostech. Při troše zjednodušení bylo vedle zmíněné výhodné pořizovací ceny potřeba “pouze” hlídat, zda firma nezaměstnává přiliš mnoho zaměstnanců nebo neplatí drahý nájem.

Obchodníků se zbožím je celá řada. Jenom eshopů je v naší republice na 40 000. Pro zjednodušení nerozlišuji rozdíl mezi prodejem fyzického zboží a služeb. Současné vnímání produktu zákazníkem je komplexnější. Úspěch v aktuálním světě prodeje je podmíněn řadou možná i důležitějších aktivit (vývoj software, marketing apod.) než je samotná pořizovací cena zboží. To zásadní, co rozhoduje o úspěšnosti určitého produktu, není na první pohled většinou vidět.

V hlavní roli product owner

V internetové branži je páteří firmy software a úlohy, které z něho vychází. Kondice software má zásadní dopad na celkové vnímání služby zákazníkem. To jakou si z celkové interakce s produktem zákazníci odnáší emoci. Zodpovědnou osobou za celkový dojem vnímání produktu by měl být product owner. Pozice, která v řadě internetových firem není definována a není jasné, kdo nese zodpovědnost za celkovou prezentaci produktu navenek.

Často se při vývoji software mísí množství požadavků. Ty lze rozdělit na požadavky dvojího typu. Ty, které okamžitě viditelně postřehne zákazník, tedy nová funkcionalita webu. Například možnost přidat si určité zboží do sekce „oblíbené“. A dále ty, které zákazníka ovlivní nepřímo, například naprogramování funkcionality řešící zefektivní práce obchodního týmu nebo optimalizaci náborového procesu firmy skrze softwarovou inovaci. Druhé jmenované změny nemají přímo viditelný, zákazníkem ocenitelný, dopad na podobu nabízeného produktu.  V dlouhodobém horizontu můžou však výrazně pomoci.

Product owner by měl správně balancovat omezený čas vývojářského týmu mezi dvě zmíněné kategorie požadavků. V minulosti se mi stalo, že jsem až příliš coby product owner bazíroval na změnách, které byly pro zákazníka neviditelné. Zákazník pak nabyde dojmu, že ve vztahu ke konkurenci firma nevytváří žádné produktové inovace, a může velmi rychle obléct dres konkurence. Jako product owner je potřeba mít cit a jasnou vizi. Proto se domnívám, že osoba product ownera je jedna z nejzásadnějších pozic u internetových firem, bez ohledu na jejich velikost.

Řízení produktu jsem poslední roky věnoval velké množství svého času. Přečetl jsem řadu knih, odborných článků a absolvoval mnoho školení s nejlepšími odborníky na agilní vývoj. Jsem přesvědčený, že product owner nemusí znát každý programovací jazyk ve firmě, ale měl by se umět zejména v softwarových otázkách rychle zorientovat a vidět ve věcech souvislosti. Programovací jazyky znát nemusí, ale může.

 

Self-made programátor

V posledních letech jsem začal pociťovat touhu posunout se takříkajíc o patro níž a začít se věnovat fyzickému programování. Nikdy jsem programování nestudoval. Učil jsem se principy vývoje software zaběhu. Svoji situaci bych připodobnil k fotbalovému trenérovi, který nikdy nehrál fotbal. Takový Mourinho. Já jsem začal pociťovat, že mě fotbal respektive programování může naplňovat i jako aktivního hráče. Beru ho jako koníček. Nemám ambici se profilovat jako odborník na programování. Zabralo by mi to také nepochybně více času než programátorským esům, se kterými jsem spolupracoval/spolupracuji. Jen vnímám potřebu této znalosti jako žádoucí pro úspěch v dalších letech. Takové to skloubení příjemného s užitečným.

Jak jsem zmínil, umět řídit vývoj software je dle mého názoru alfou a omegou úspěchu firmy. Ono získat technické znalosti absolventa fakulty informatiky VŠE zabere pár intenzivních desítek dní/nižších týdnů studia vybraných online bootcampů. To zásadní však není umět naprogramovat určitou funkcionality, ale vnímat proces vývoje v souvislostech a jeho dopad na byznys. Mnohokrát jsem zažil programování zcela zbytečných úprav, které neměly v řeči programátorštiny téměř žádnou “business value”.

V neposlední řadě schopnost návrhu vhodné software architektury pomáhá prakticky ve všech činnostech. Pochopit princip vývoje může pomoc s analýzou většiny pracovních i nepracovních úkolů, se kterými se člověk v každodenním životě setká. Umět rozpadnout daný problém na menší celky, ty následně správně ohodnotit a chytře mezi nimi najít souvislosti, brutálně zjednoduší řešení celé řady problémů. Od rychlého pochopení právních dokumentů, přes rychlost učení se nového cizího jazyku po pochopení struktury skladby při hře na piano. Tato schopnost by se dala jednoduše nazvat jako analytické myšlení.

Technická znalost bude v budoucnu čím dál více vstupovat jako faktor úspěchu podnikatele. Stávající složení nejúspěšnějších byznysmenů je toho důkazem. Průmyslové a finanční dinosaury vytlačují technologické super firmy. Ti druzí bohatnou na úkor těch prvních. A tento trend bude nepochybně pokračovat v dalších letech.

Malá nebo velká firma?

Po několika prokrastinovaných letech strávených úvahami o sepsání svých myšlenek online, jsem se rozhodl v prokrastinaci dále nepokračovat. Čas od času napíšu pár odstavců z mého, zejména pracovního, života. Základem je pravidelnost, proto učiním veřejný závazek, napsat alespoň 1 článek měsíčně. Snad si najde své čtenáře.

Doménu berte s rezervou. Asi si umíte představit obsazenost domén s mým přijmením.

Poté, co jsem se rozhodl vystoupit z projektu pepa.cz jsem nijak aktivně neřešil svoji další pracovní etapu. Mezi lety 2015 až 2017 jsme s mým bratrem Filipem rozběhli řadu projektů. Některé úspěšně, jiné nikoliv. Asi největší je projekt VašeVýživné.cz. Mimo VašeVýživné.cz jsme spustili rovněž projekt Právníesa.cz nebo projekt věnující se zakládání společností. Tyto projekty se všechny tak nějak “motají” kolem práva.

Společnou vlastností popsaných projektů je velikost týmu. Jde o firmy do 10 lidí. Ve srovnání s projektem pepa.cz, kde se tým pohyboval kolem 50 kolegů, jde samozřejmě o jiný přístup k řízení týmu. V posledních letech jsem si odvykl na micromanagement, tedy tzv. “kecat do všeho”. S týmem zkušených manažerů lze zadávat práci skrze obecné zadání a nezabřednout do velkých detailů. To však neplatí u menších týmů. Alespoň v počátcích ne.  Zde si člověk musí spoustu věcí odmakat. Jde spíše o úkolování a vyhodnocování práce, než o delegování s vysokou mírou volnosti.

Vedle zmíněných projektů mám za poslední roky blízko k realitám. Otec provozuje franchisovou realitní kancelář Alter Ego (Era reality). Realitní branže je v posledních 2 letech velmi složitá. Čas od času se však objevují příležitosti k odkupu nemovitostí přímo realitní kanceláří. To bylo také důvodem vzniku projektu VýkupRychle.cz počátkem roku 2018.

U činností jako je zakládání firem, zprostředkování právních služeb či výkup nemovitostí není snadné vytvořit konkurenční výhodu. Konkurence nabízí v zásadě homogenní produkt a o úspěchu rozhoduje schopnost transformace služby do online prostředí a samozřejmě řízení projektu. Projektům se sice  z pohledu ziskovosti daří, nicméně možnost dále navyšovat tržby zde není nebo je velmi omezená. Ono se není čemu divit. Potenciál vyšších tržeb by přilákal žraloky, kteří jdou po objemu. Na tomto trhu může dlouhodobě fungovat menší firma, ale s vysokým podílem angažovanosti vlastníka a s omezenou možností kontinuálně zvyšovat hodnotu firmy.

Ve svých úvahách o dalším podnikání tedy zohledňuji jako hlavní faktor velikost trhu a rovněž bariéru vstupu na trh. Kombinace těchto dvou faktorů tvoří realitu roku 2018. Dnes již byznys s potenciálem miliardových tržeb lze jen těžko vytvořit za stovky tisíc korun, jako tomu bylo před 10 lety. Člověk potřebuje přidat ke zmíněné částce jednu nulu navíc, spíše dvě.

Poslední týdny trávím množství času nad hledáním příležitosti se zajímavým potenciálem. Postupně si vytvářím systém sběru informací z nejrůznějších zdrojů a celý proces vyhledávání začíná “sypat” reálné příležitosti. Zkušenost ukazuje, že mnohdy uplyne i rok a půl mezi vznikem projektu, o kterém informují zahraniční média jako o budoucí miliardové firmě v USD (unicornu), a mezi vznikem podobné společnosti v ČR. Nicméně skutečnost, že onu informaci o budoucí hvězdě zná člověk dříve než česká byznysová média, zvýší pravděpodobnost úspěchu o pár procent. Často se setkávám s názorem, že někdo zamýšlel vstup na určitý trh, a že mu příležitost utekla mezi prsty. Podstatnou část úspěchu tvoří provedení, což lze chápat i jako správné načasování a schopnost postavit špičkový tým. Samotná myšlenka je podstatná, ale v kontextu provedení druhořadá.