Vyplatí se dělat věci na 100 %?

U většiny projektů si kladu často otázku, jak moc je potřebné vyžadovat 100% odvedenou práci. Na první pohled se nabízí otázka, zda je vůbec prostor akceptovat něco jiného než 100% kvalitu. Realita je mnohdy jiná. Lpět na maximálně možné míře dokončení je velmi drahé a v některých případech i zbytečné. Známé Paretovo pravidlo lze použít i na většinu činností souvisejících s řízením projektu. Jednoduše vzato, k dokončení 80 % kvality je potřeba 20 % celkového času. Pokud člověk však trvá na dokončení zbylých 20 % kvality, tak ty mu zpravidla zaberou 80 % času celkové náročnosti projektu. Je pak na zvážení, zda bezchybná služba stojí za vynaložený čas.

Pro lepší představu je vhodné definovat, co znamená ono neúplné 80% dokončení. Těžko se bude zákazník spokojovat s produktem, který mu bude fungovat pouze v sudé dny v týdnu. Toto není myšlenka, kterou popisuji. Spíše jde o to, zda je nutné při uvedení produktu či služby na trh vyhotovit veškerou funkcionality při úvodním releasu. Pokud například buduji novou službu, tak není nutné mít zpracovanou online datovou výměnu se všemi spolupracujícími subjekty. Hodně věcí jde v úvodu života projektu řešit manuálně.

 

 

Proof of concept

Napříč projekty se mi nejvíc osvědčilo fungování na bázi POC (proof of concept), kdy na základě prototypu, který ani zdaleka není dotačený k dokonalosti, si lze otestovat reakci trhu. S trochou nadsázky lze říct, že je důležité dodat nové auto na plánovaný autosalon. To, že auto v době konání autosalonu nejezdí, je sekundární. Podle prvních reakcí zákazníků se následně zodpoví otázka, zda se vůbec vyplatí do pojízdnosti auta investovat.

A to nemluvím o učebnicových mnohaměsíčních průzkumech trhu, které předcházejí procesu tvorby samotné služby. Takový kvalitativní výzkum může ušetřit spoustu peněz při bližším poznání budoucího zákazníka, ale současně může zapříčinit, vlivem pomalé akceschopnosti, obsazení trhu konkurencí.

U internetových projektů proces funguje totožně. Zákazník z kvalitně zpracovaného webu nepozná míru profesionality stojící za učesanou webovou prezentací ani hodnotu skladových zásob. Podle příchozích reakcí lze pak snadno a velmi rychle odhadnout, zda se danou věcí zabývat nadále nebo zda se jedná o slepou cestu. Mnoho POC ukáže životaschopnost myšlenky pouze při určitém objemu. Sama myšlenka je sice zajímavá, ale například český trh pro ni není dostatečně veliký.

V kontrastu s výše popsaným se lze nicméně často setkat s přístupem, kdy ke spuštění první verzi služby je potřeba stovek programátorských hodin. Po prvních týdnech fungování služby může vyjít najevo, že služba je úplně “mimo mísu” a zákazník ji nechápe. Následuje odepsání nejen nákladů vložených do projektu, ale i vlastního vloženého času či nákladů obětované příležitosti. Osobně jsem spíše zastáncem neprogramovat rozsáhlé backendové řešení, ale na 80 % vyladit webovou prezentaci, kterou vidí zákazník a bez administračního rozhraní začít punkově odbavovat první příchozí poptávky. Průběh dalších týdnů většinou nastíní potenciál velikosti trhu a možného úspěchu. Při pozitivním výsledku prototypu dává smysl navrhnout kvalitní architekturu systému.

Mnohdy nastává situace, kdy se člověk nadchne pro určitou věc, o které je přesvědčen, že je průlomová. Osobně si u podobných myšlenek dávám týden až dva čas na vychladnutí zmíněné “průlomové myšlenky”, a pokud mi i po týdnu myšlenka přijde zajímavá, pustím se do analýzy náročnosti její realizace.

 

 

Daň za neúplnost

Samostatnou kapitolou je přístup postavený “já si to vše udělám stejně nejlíp sám”. Subjektivně kvalitu dodané práce přirozeně každý hodnotí optikou vlastní “dokonalosti” a rychlosti dokončení. Tento přístup nepřímo souvisí s akceptací 80% míry doručení kvality. Kolegové se při plnění požadavků ve většině případů snaží dokončit daný úkol na 100 %. Dodaný výstup může však obsahovat drobné chybky, jejichž dokončení může však zabrat vleklé týdny projektového času. Proto v některých případech je vhodnější akceptovat neúplnou míru dokončení ve prospěch rychlosti a následně doladit detaily.

Říká se, že 10 detailů tvoří celek. Při porovnání přístupu postaveném na posedlém vyžadování 100% kvality a přístupu postaveném na 80% míře dokončení, může v jednu chvíli vítězit pedantský přístup ke 100% dokonalosti. Produkt může při apelu na co nejdřívější rychlost nasazení při 80% míře kvality, působit nekonzistentně, chaoticky, zmatečně. Proto je dobré u projektů postavených na rychlém procesu implementace nových úprav mít v týmu “uklízeče”, který zbylých 20 % chybějících úprav definuje, prioritizuje a v neposlední řadě zajistí i jejich doručení.

Výše popsaný způsob přístupu k dokončení nelze použít úplně ve většině případech. Zejména u zavedených firem zákazník těžko bude akceptovat cokoliv jiného než “vymazlený” produkt. Náruživý zákazník high level firmy nebo odběratel software pro řízení letového provozu pravděpodobně nepřijme žádný jiný produkt než dokonalý. Postup postavený na rychlém procesu uvedení služby na trh, není tedy vhodný pro všechny typy projektů, ale u většiny, zejména onlinových služeb, je účinný a efektivní.

Napsat komentář

E-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadovaná pole jsou označena *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>